někdo musí přejít z jednoho cípu náměstí do druhýho, jako kulečníková koule. právě teď, v poledne. akce. někdo musí štěkat na ty dva týpky v teplákách, který se přou vo cigára, někdo musí bejt cikánka a řvát na jinou cikánku a někdo ty dva týpci. ty děje někdo právě teď a právě takhle musí vykonat. a každej v tom jede, jak v autě a dělá to nejlíp jak umí. svědci jehovovi. co jedeš ty?
někdo musí koukat do mobilu a naposlední chvíli se vyhnout srážce, někdo musí bejt důchodce, sedět na lavičce, někdo dítě škemrat o zmrzlinu, někdo na to koukat z okna, přesně takhle a teď, kouření cigára, koukání dolu, tam venčení psů, hraní si s klíčema, předstíranej zájem o nastolený politický téma. let letáku s jarní akcí, jarnim vzduchem, těsně nad zemí.
vykonáváme děje, který se musej dít, někdo je musí vyvenčit. jsme jejich pokorní služebníčci. akce!
kulhání na pravou nohu, brečení do telefonu, schizofrenie. děláme to, jsme u toho ticho, pozorně i nepozorně, v dějích, jako v autech, svědci jehovovi ve škodovkách a bavorácích.
přecházení náměstí z jednoho cípu do druhýho, při pohledu shora jako osamocená kulečníková koule. auto koule. šťouch.
jedu tuhle chvíli nejlíp jak umim. makám na přeložení nohy přes nohu, pohledu nahoru, oslnění odrazem slunce. ten nahoře dokouřil. zavírání okna. někdo to vodmakat musí! nic neni nic nedělání. mistrovský dílo! co jedeš ty? akce!