poděkování miloši zemanovi

miluj zemana svého, jako sebe samého. myslím, že to je jeden z hlavních klíčů ke šťastnýmu životu: mít rád svý bližní, přátele i nepřátele. cítit sounáležitost, soucit, cítit odpuštění. někdy je to těžký, ale právě tyhle případy nás nejvíc posouvaj! a právě v tom spatřuju dějinnou roli dosluhujícího prezidenta. smysl jeho mise.

a tak
hledejme smír, nebuďme k sobě vulgární, nebuďme na sebe agresivní, neopovrhujme městem, vesnicí, kavárnou, hospodou, neopovrhujme zemanem a už vůbec ne lidmi, kteří ho volí. pokud se nám tohle začne dařit, pokud se spojíme v zájmu o sebe navzájem, pokud na sebe budeme slušní, bude zemanova mise u konce a on bude moci v klidu odejít..

(konec pohádky
krále postupně ovládla moc, zatemnila mu uvažování, pohltila ho. cítí se bohorovný. z původního krále zbyla už jen schránka. zlo krále rozežralo a dere se k povrchu. král už ho neovládá. a už to vidí děti, už to vidí dvořané, zlo deformuje tvář, leze očima. až se prozradí a je jeho konec.)

zemanův přínos
zeman nám svým negativním příkladem pomohl definovat si, co vlastně chceme. od prezidenta, od společnosti, od sebe. donutil nás nad společností se zamýšlet. za to mu patří dík. pozoruju, že v opravdu velké části společnosti probudil touhu po slušnosti a poctivosti. nechtěně, a jako vedlejší produkt svého opájení se mocí a vítězstvím, donutil velkou část společnosti k aktivitě. ve velké části společnosti probudil touhu po smíření a spojení země zase v jeden celek. celek lidí rozdílných, s odlišnými názory, odlišnými východisky, odlišnou životní situací, ale žijící ve vzájemném respektu, toleranci a zájmu o sebe. za to mu patří dík.

měli jsme teď 5 let prezidentem člověka, který představuje mnoho z toho nejhoršího a nejnižšího v nás. člověka, který neustále ostatní uráží, povyšuje se, lže, mluví sprostě, je neslušný k ženám, člověka, který (podle vlastních slov) má vždycky pravdu, člověka, který se neumí omluvit. člověka, který je tak posedlý sám sebou a potupením svých oponentů, že nevidí, co se děje za hranicemi jeho vlastní hry. že není schopen vnímat, jaká je skutečná role prezidenta, jaké jsou skutečné zájmy země.

že je potřeba společnost smiřovat, motivovat, povzbuzovat, že je potřeba hledat, inspirovat k dialogu, toleranci, lásce, empatii. zcela zaslepený sám sebou už neumí vyhodnotit, že nemá kapacitu na to, naši zemi vést. být kvůli ní respektovaným leaderem v Evropě i ve světe. neumí vyhodnotit, že už nás není schopen provádět složitou moderní dobou, čelit moderním výzvám. není schopen sebereflexe.
co myslíte, zvolili by si ho děti? zvolili byste si ho za svého náčelníka svého kmene? přesto ho ale mnoho znás volí. proč?

zastánce slabých
zeman tvrdí, že je zástupcem “obyčejných lidí”, lidí chudých, lidí řešících “obyčejné problémy”, lidí, kteří tvrdě pracují za málo peněz, lidí z lokalit, kde se žije těžce. stylizuje se do role jejich ochránce a mnoho lidí ho skutečně jako své zastání a oporu vnímá. ale jak tyhle z nás skutečně zastupuje? co pro tyhle z nás aktivně dělá? jak skutečně pomáhá?

rozděluj a panuj
“pomohl” jenom tak, že nastrčil viníka. za problémy “obyčejných lidí” může elita, může inteligence, může pražská kavárna. za těžké životy mohou migranti, mohou havloidi, mohou novináři. rozděluj a panuj. zeman kvůli vlastní moci bez skrupulí rozdělil zemi na dva tábory a poštval je proti sobě. v jedněch povzbudil strach, ukázal na nepřítele a usadil se do pozice ochránce, imponujíce svou vulgaritou a agresivitou. a v těch druhých permanentním provokváním, urážkami, zesměšňováním a nestoudností vzbudil emoci opovržení a zloby.

a bohužel mnoho z nás neumí tuhle jeho hru prokouknout a volíme ho. a mnoho z nás neumí tuhle jeho hru prokouknout a cítíme k němu nenávist, která přerůstá v nenávist i k jeho voličům. a tím se roztáčejí kola zloby. tím to všechno funguje. zloba je královou potravou. jeho moc bobtná strachem a nenávistí, kterou sám v zemi rozpoutal.

neexistuje to!
ve skutečnosti naše země takhle rozdělená není. to jen král chtěl mít větší a větší moc, až zapomněl proč je králem. naše země není takhle rozdělená. není “pražská kavárna” a nejsou “hloupý vesničani”. je to jenom jeho hra.

miluj Zemana svého, jako sebe samého.
ale je to také zkouška. a já věřím, že v ní obstojíme. slýchám kolem sebe pořád víc hlasů vyzývajících ke smiřování, k neodsuzování, ke snaze pochopit se navzájem. i to v nás král zeman vyvolal. to je jeho hlubší význam. zlo neplodí jen zlo. zlo plodí i svůj protipól. a to je poselstvím pohádky. ta se nevypráví jenom tak. ta je vymyšlena pro to, aby dětem na příkadu zlého krále ukázala, že poctivost se nakonec vyplatí,
že agresivita, lži a podvádění nevedou ke štěstí, že láska nakonec vyhrává.

konec mise
a tak k sobě buďme slušní, neosočujme se, respektujme se, ať volíme kohokoli, to není podstatné. snažme se přemýšlet jak žijeme, jak žijí lidé na jiném konci země, buďme k sobě empatičtí a soucitní. to nás pohádka učí. to nás nevědomky učí zlý král.

pokud se to začne dít, pokud se nám to podaří, bude zemanova mise u konce a jeho duše bude moci v klidu odejít. já jsem se na něj něco zanadával! ale děkuju miloši zemanovi za všechno co udělal pro tuhle zemi. mám ho upřímně rád.

hud. / z r n í