Včerejší svíčkový hraní v Bratislavě
Nanosili jsme všechny ty naše věci do klubu a začli vybalovat a stavět. Zrovna zhaslo světlo, spadly pojistky, no nic, pokračovali jsme ve stavění za tmy a smáli se tomu. To bylo kolem čtvrtý odpoledne, času dost. Jsme v Bratislavě a od osmi máme tady v tom klubu koncert, kvuli kterýmu jsme přijeli na Slovensko. Ostatní koncerty slovenskýho turné jsou zrušený, protože Jukla má boreliózu, je na antibiotikách a neni mu vůbec dobře.
Začíná to bejt podezřelý. Za tmy jsme postavili všechno, co je potřeba. Bez světýlek z mobilů bychom byli tady v podzemí v naprostý tmě. V pět měla začít zvukovka, což evidentně nezačne. Taky je tady s náma Filip. Osvětlovač, kterej si tu chtěl zkusit svícení do Fóra Karlín. Zatim všichni čekáme. Na baru hořej svíčky, ve volnym čase točíme strašidelný pozvánky na jiný hraní.
Když se nepovedlo nahodit elektřinu ani v 7, začínáme uvažovat o zrušení koncertu. Juklovi je navíc dost blbě, motá se mu hlava a vypadá, že stejně nebude schopnej to vodehrát. Za hodinu se má začít. Posouváme to na 9 a ještě budem chvilku čekat. Lepíme na vchodový dveře ceduli, technici dál hledaj pojistky, nikdo netuší, kde je ten elektrickej problém. To už to musíme rozseknout! Je čimdál jasnější, že Filip už si světla na Fórum nezkusí, Petr zvukař může začít zase sklízet mikráky. Po další půlhodině se rozhodnem to nevzdát a odehrát to akusticky.
Slezli jsme s nástrojema pod podium, necháváme nahoře všechny loopery a efekty, Ondřej si snesl jenom základ bicích. Všude se nanosej svíčky, na schodiště, na záchody, na bary. Za deset 9 někoho napadne dovést 220 prodlužkou z mekáče, kterej je vedle. Něco málo by to mohlo utáhnout. Aspoň přizvučit zpěv, kytaru a dát pár malinkejch světel. Po pěti hodinách čekání tak teď v deseti minutách lítáme jak magoři, oddalujem vstup lidí vo minutu a ještě vo minutu, narychlo zvučíme, Filip nastavuje těch pár světýlek a pouštíme lidi. Nemáme playlist, jenom seznam písniček, který jdou zahrát bez samplů, elektroniky, a který umíme z ulice.
No, a už po první písničce asi všichni víme, že to bude nejlepší koncert za dlouhou dobu. Jakmile člověka něco takhle vyhodí z kolejí, donutí improvizovat, udělat něco jinak, ocitá se v divokym svěžim prostoru. Tohle je jiskřící!! Nikdo neví co bude, lidi jsou naladěný uplně stejně: výzva, překvapení, zvědavost. Připomíná mi to trochu ten pocit o Vánocích, když jsem byl dítě. Hrajem, blbnem, lidi s náma, metr od nás. Vobčas to zvoráme, hrajem spoustu věcí strašně rychle, ale je to jedno, je to sranda. Užíváme si to. I Juklu to evidentně nabilo. Borelióza se krčí v koutku a fňuká. Je super to nevodpískat a jít do toho. Pracovat s tim, co je a nelpět na tom, co bejt mělo. Tohle je toho super ukázkou. Ha! O tom, co se tu teď právě děje, je celý Jiskřící. Jiskřící, co nevymyslíš!
Spali jsme pak na lodi. Lehounce se houpala postel a do palubních oken svítily lampy z břehu. Uvažoval jsem ještě v posteli o tom. Co vlastně je ten ideální koncert? Co chcem lidem chystat? Cejtim, že kromě tý dobrodružný, výletní atmosféry, bylo dneska super ještě něco jinýho. Jednak to byla ta intimita. Bejt s lidma na jedný lodi. Bejt co nejvíc s nima, aby zmizely jakýkoli bariéry, a slova a hudba tak mohly proudit. A pak ta chybovost. To, že ten koncert neni sterilní. Cílem neni dokonalost, velkolepost, vycizelovanost. Cílem je předat radost. Z hraní a z existování jako takovýho. A to obnáší chyby, nečekaný situace, těžký místa, euforický místa. Tim to je živý a pravdivý. Pokud v tom všem budu přítomnej, pokud mi nebudou lítat myšlenky pryč, k nervozitě, ke stresu, k sebehodnocení, pokud si budu jenom užívat to, co se právě děje, pak je to ono. To je ideální koncert. A vezmeš s sebou lidi na vlnu.
A tak hurá chyby! Hurá překvapení! Hurá přítomnost. Haleluja.
