<< 7 >> Silnice od ní

Dost velká část textu vznikla improvizací na pacovskym soustředění. Baví mě tyhle nevymyšlený texty tim, že jenom sleduju, co to vlastně řikám, co to vlastně mozek plodí. Vim, že mě bavilo si hrát s těma stejnejma slovama, jakože jedno slovo nějakym způsobem něco dělá se stejnym slovem. A vim, že jsem chtěl sdělit pocit dannosti, osudovosti.

Sou nám daný cesty a my jima dem, jako bychom vybarvovali vomalovánky. Ten den jsem vysypával na kompost čaj z konývky a zjistil, že tahle moje konývka je zevnitř uplně rozpraskaná. Aniž by zvenku bylo cokoli vidět, její osud už je dávno zpečetěnej. Uvnitř už se ví, že je všechno jinak. Zasáhlo mě to. Ten den jsem přistoupil na myšlenku osudovosti, kterou jsem do tý doby odmítal. Uvěřil jsem v osud. Silnice od tebe vede ke mně. Spojuje nás.

Doma jsem to dopsal a dal k tomu jiný akordy. Klukum jsem to zahrál až na tý párty ve zkušebně, těsně před Madridem, Jukla si sedl za bicí a dal k tomu ten jednoduchej rytmus, Cajt šel automaticky ke klávesám a hned to znělo skvěle. Je to jedna z tý trojice: Když se ztratíš, Silnice od ní a Igor Pelech, která se zpracovávala až v poslednim tejdnu a tak se zpracovala uplně jednoduše bez komplikací hned na první, druhej pokus a to je na nich myslim skvělý!

Jonatán do ní nakonec hodně zasáhl tim elektronickym beatem, stejně jako do Lehka. A to se mi moc líbí. Hlavně to, jak uprostřed nechá to uplný ticho. Mraky se rozplynou a nic. che.

<< 8 >> Igor Pelech

Tohle je nejstarší text z desky. Jedinej, kterej nevznikal v tom jiskřícim období. Napsal jsem ho už v roce 2011, takže někdy v období Soundtracku ke konci světa, a od tý doby jsem se k němu čas od času vracel, abych ho zhudebnil, ale pořád jsem nevěděl, jak to uchopit, až pár tejdnů před Madridem se mi to nějak povedlo dát dohromady tak, že mi to s textem začlo fungovat. S klukama jsme to (zas i díky nedostatku času) pojali jednoduše, na první tejk a zase to nakonec zůstalo dost podobně i na desce. Jen to potvrzuje mojí zkušenost, že je dost často skvělý nad věcma moc nešpekulovat a nechat se nést prvnim pocitem. Vo textu, jak jsem ho psal a o Igorovi samotnym píšu tady někde ve staršim blogu.

Mám fakt radost, že nakonec po tolika letech ta písnička fakt vznikla! Že se jí to povedlo se vyloupnout. A taky byl skvělej moment, když jsme, včetně Jonatána a Ondřeje, nahrávali vokály do refrénů. Jeden z nejsilnějších momentů nahrávání. Jseš v pohodě!

Jo a mimochodem uplně poslední věc, která se nahrávala na desku jsou tyhle slova: “s hlavou v matracích, do kundy vesmíru”. Totiž, když se končila míchačka, u Ondry v Jámoru (pár dní před tim, než se celá deska posílala na master a pak hned do lisu), zjistili jsme, že ve všech verzích zpěvu Igora, chybí v týhle části textu hláska “ch”. A tak jsme někdy kolem druhý ráno vybalili mikrák a já to tam donahrál.