<< 5 >> Někde tam venku

První text z jiskřícího období. Psal jsem ho v paneláku, v observatoři v 5. patře, s výhledem na kladenský sídliště. Paneláci vojáci, stojej v řadě. Všechno je možný. A takhle chci na tuhle desku psát. Překvapit i sám sebe, ničim se neomezovat. Svoboda kreativity. Nový období, nová deska. Jsme mluvící stroje, přijíždíme k vám!

Uplně všechno je možný. Řikal nám táta, když jsme se ségrou byli ještě malý.

I autobus v pyžamu táto?

jo!

Rozesmívalo nás to.

I tygr na lehátku?

Úplně všechno!

A tak jsem pojal i ten text. A ve finále se tak pojala i aranže. Všechno je možný. Žádný limity.

Kvantová fyzika, stejně jako některý filosofie, mluvěj o tom, jak si člověk tvoří vlastní svět a vlastní budoucnost, tím, co chce a jak myslí. A třeba se rozhodl ještě před narozenim, a teď jenom zažívá, to co si naplánoval? A nebo se rozhoduje každej den ve svý hlavě, možná aniž si je toho vědom, a přitahuje si svejma myšlenkama to, co se mu pak děje? A nebo (přinejmenšim) si vykládá jevy ve svym životě tak, jak chce? Všechno je možný.

děje se to přesně tak, jak chceš

ten film běží přesně tak, jak chceš

ty kroky se blížej přesně tak, jak chceš

Ikdyž jsme se na ní hodně natrápili a nakonec se tam dost možná dostala jenom kvůli nápadu našeho Ondřeje, dohrát tam dudy (díky Valentýno), a nadšení kluků producentů z toho, jak ten dudáckej part zpracovali, jsem rád, že tahle písnička na desce je. Má tam svojí důležitou roli. Jako samurajskej vousatej učitel, kterej se shora vysmívá, shazuje a pošťuchuje. Všechno je možný. A ta všemožnost a veselej, kreativní pohled na ní, na místo strachu z ní, je jednim ze základních proudů v tématu týhle desky. Humor, paradox, změna.

<< 6 >> Lehko

Jdu po sídláku na Kladně, jdu sám a cejtim se blbě. Takový ty chvíle, kdy necejtíš důvod, proč bys měl bejt, nevidíš smysl, všechno na tebe padá, nejseš zvědavej, co dál. Potkávám partu zfetovanejch ženskejch, před hospodama hloučky vopilejch lidí, zvuky automatů, je večer, paneláky a v nich stovky lidskejch stavů, schizofrenií, vnitřních monologů, zpackanejch vztahů, prázdnejch pohledů do televize, myslim na ty všechny lidi…padá to na mě.

Ta písnička je přánim, ať se ti uleví, když zrovna neseš všechnu tíhu světa. Ať to zas najdeš a smysl se vyjeví. Ať tě naplňuje zvědavost a zase cejtíš, že jsme tu všichni spolu. Doufám, že se to stane.

Základ písničky vymyslel v Pacově Cajt. Už jsme toho za ten den a vlastně už i za celej tejden, měli docela plný kecky. Fíša už to nevydržel a vodešel na zahradu, že si musí vod toho neustálýho hraní a jitření mozku dát na chvilku pauzu a ticho. Šli jsme za nim, jenom Cajt zůstal. Povídáme si a po chvíli zvenku slyšíme basovej motiv, na kterym se ta písnička nakonec nese. Po chvíli jsem šel za nim já a zazpíval melodii, pak se vrátil i Jukla, kterej doplnil kytaru, Ondřej beat. A bylo to hotový.

Lehko je písnička věnovaná Bětuli, mý první ženě.