jednou sme měli stejný čenichy a voči
rybí lidi a srnčí lidi
a člověčí ryby a člověčí srnky
jednou sme koukali stejně
a čekali spolu a jedli z jednoho talíře
jednou sme měli stejnou mámu
a mluvili stejnejma slovama
jednou to bylo všechno pomíchaný
jako kaše
a teď když sedim na dálnici
vopřenej vo naše velký auto
a země se pode mnou votřásá
tim, jak projížděj vobrovský kamiony
teď myslim na fousatou rybu v akvariu
jak na mě koukla
a já zase viděl, že to všechno pořád je
že víme stejný tajemství
a smějem se tomu

(Brzdičovi běžícímu ve slunci 29.8.2015)