Zdál se mi sen
že na nebi kroužej ňáký dravci
že pokrejvaj celý nebe
ve velký vejšce
viděl jsem další a další
některý blíž, že jim bylo vidět kreslení na křídlech
jiný tak vysoko,
že šlo sotva poznat, že jsou to ptáci
byly jich miliony
uplně všude
na jasný obloze
ležel jsem na zemi a koukal na ně.
Na vobrubníku u výjezdu z benzinky
auta přijížděj a vodjížděj,
vodjížděj na most lemovanej lampama
vjížděj tam jak do zlatý brány
do hvězdný aleje.
nafta 34,40, natural 34,20, svítěj červeně velký čísla
který jsou tu se mnou a taky koukaj jak ty auta naplněný novou mízou vtejkaj
na společnou cestu
jak světelnou branou mizej v nebi
ztrácej se ve věčnosti.
kamarádi, zjevila se mi panenka marie
řekla: slyším tě, mluv!
slyším tě, mluv! řekla
byla krásná a skutečná
už nikdy nemusíš mít strach, že jsi sám
to mi řekla.
tak.
pani vod pumpy na mě potutelně mrkla
promiňte, musel jsem to někomu říct
to je v pořádku.
všude je nekonečno tunýlků na začátek
jako ten svítící tunel
ta svatební cesta, kam mizej všechny ty auta.
sedim na vobrubníku
s naftou a naturalem pozorujem to hemžení
večerní vánek, 34,40 a 34,20
je to tak dvě hodiny, co zapadlo slunce
tak vesmír mě slyší!
ale co mám ještě dělat?
asfalt, auta, panenka, hlasy, most do nebe
lehnu si
a vidim milion kroužících tunýlků na začátek
vim, že mě slyšej
máte pěkný vobrázky na křídlech kamarádi!
