na město padaj kapky. celý to najednou zchladlo a ztmavlo. blejská se, a
to vypadá, jakoby nebeskej strop praskal, nebo se rosvěcovaly božský
malůvky a vzkazy, který jinak nejsou vidět, nebo jak když se rozzáří
nějakej neznámej prostor za nebem a těma bleskovejma klikyhákama to
prosvítá dovnitř, sem k nám do podnebí. první jarní bouřka. první
jarní bouřka.
rezonuje celý město, bliká a duní. otřásá se svět jak kostlivec. jak pes
když vyleze z vody, lítaj na město kapky, kusy vody sbalený nahoře do
malejch balíčků, a poslaný dolu. na zkušenou. vtečte do hlíny,
vystoupejte do kytek, seznamte se, vypařte se zpátky kytkama. vtečte do řek,
plavte s ostatníma a vypařte se nahoru mořem. obalte město vodovou vrstvou,
umyjte chodníky, a pak se vraťte průzkumníci!
otevřeš pusu a jeden ten balíček spolkneš, světlo zasvítí prasklinou
dovnitř, kapka do tebe vletí, kapka je v tvym těle. chvilku v tobě pobude.
déšť mezitim ustane. nakonec jí vyčuráš. a tak musí nazpátek přes
kanalizační trubky. malá zajížďka, pardon. kapka, která tě zná
zevnitř, putuje někam pryč, někam až do další jarní bouřky. jaká je
pravděpodobnost, že za život dvakrát chytíš do pusy tu stejnou kapku? že
se příště vrátí? hej! vždyť my už se známe!! kapka co tě provází
světem. silnice voní deštěm.









