ty místa, kde se vplejtaj výběžky města do výběžků lesa. kde se
dotýkaj a pak na tom malym území vrůstaj jejich těla jedno do druhýho.
v hliněnejch uličkách, mezi garážema, benzínkou, cestama otáčejících
se lidí, pobíhaj kočky a psy, sou otevřený dveře domů, šuměj první
divoký stromy. tyhle místa kde ubejvá zvuků městskejch a přibejvá dechů
zvířecích. kde to skřípe a vrčí. poslíčci přicházej z vobou stran.
přinášej předměty, dárky a taky zápisníky a foťák. mami, mami, byl
jsem mezi lidma a skamarádil jsem se!
tam kde se to spojuje, sladká voda se stejká se slanou, lidi se měněj
v lišky, lišky vstávaj na zadní a stávaj se lidma, jdou si na benzínku
koupit plechovku piva. garáže jsou nory, domky krmelce, lampy a stromy
v jednom sadě, kterej zrovna jarem rozkvítá a lampy se rozsvěcej. děje se
to někde v těhle místech teď kolem mě. vrůstaj do sebe předměstí a
předlesí, seznamujou se, dotýkaj. jenom tady. vlasy a bříška prstů těch
dvou organismů, jejich slova tancující spolu, poletující tady kolem
mě.
motám se někde v tom. je večer a já si připíjim na zdraví s podivnym
člověkem v liščim kabátě. dítě si s jiným dítětem vyměnilo ruku,
přišlo zvenku domu se zaječí pracičkou. mami, mami, můžu tě
pohladit?

(a hele modrásek páskonebý!! toho jsem naživo ještě nikdy neviděl! nebo
to byl pásínek modronebý?)

no a mezitim hluboko ve městě, ve skladě kulis ležej dvě sošky svobody,
zmenšeniny do člověčí velikosti, ležej na boku, s pohledem namířenym na
sebe a s jednou rukou v odhodlání nataženou. světlo auta z okna pod
stropem ozáří kamenný líce, rozsvítí na chvilku prostor mezi nima. už
150 let tu na sebe nehnutě koukaj. nejkrásnějších stopadesát let
historie, a hraje:
https://www.youtube.com/watch?…