…pravda a láska nad lží a nenávistí…

dneska to se mnou docela pohlo, silnej zážitek, procházel jsem se před
koncertem po Národní, proplejtal se mezi těma všema lidma, celá Národní
jako takovej velkej obývák, fakt přátelská svobodná atmosféra a já si
představoval, jak těmahle ulicema procházeli tenkrát mý rodiče jenom
o něco starší, než jsem tady dneska já a jak se pro ně prolamovaly vrata
svobody tehdy a bylo to zlomový a velký a plný naděje. Tehdy jsem byl malej
kluk, bylo mi ňákejch šest let, ale tu atmosféru si pamatuju, jako něco
euforickýho a šťastnýho. Jak to prožívaj naši a všichni ty vlasatý
fousatý kámoši, který k nám jezdili a hráli dylana a velvety a
mochomůrky a tyhle věci, a jak pak se ségrou kreslíme na zamlžený vokno
verandy smajlíky OF a jak mi táta vysvětluje, kdo to byli ty komunisti a
proč zavírali některý lidi do vězení a proč zakazovali hrát právě ty
písničky, co se mi líběj nejvíc, protože mně to nešlo na rozum.
Dneska jdu po Národní já a mám tu koncert! hraju ten rokenrol, hraju jak
chci a co chci a navíc dneska přímo tady a tim i já sám jsem důkazem
splnění snu vo svobodě mejch rodičů.
A myslim při tom na Havla, kterýho mám fakt moc rád a taky přitom doufám,
že ještě někdy bude našim prezidentem někdo duchovní a empatickej a
vnímavej, na což máme asi nějakej pech, nebo co. A koukám teď na
Skřivánky na niti, sem dojatej patosáckej měkoň, ale je to dotek něhy a
žhavýho a tak si to pouštim k tělu a nechávám to působit..
hejhou