někdy vyrážim čuchat pachy, nasávat vůně a smrady v ulicích, mezi
garážema na periferii. na teplym večernim asfaltu prázdno, jakoby bylo
vyklizeno jenom pro takový cesty, ale po stranách jsou vchody do rušnejch
živejch zálivů, dveře a skuliny. hučící hospoda, pivo cigára, automaty.
venku jsou kočky, jedna spí pod autem, chvilku myslim, že je mrtvá, ale pak
se pohne, druhá má nohu za hlavou a meje se. vůně benzínu a starýho voleje
z votevřený garáže, kde chlap v montérkách něco dělá na svý káře.
lovim pachy a tvary a zvuky, jak jdu večernim předměstim, na horkou ulici
zněj z votevřenejch oken útržky hovorů a zpráv a tich a reklam, co okno
to novej střípek: borhyová, sobotka, lahůdka, mzdy, usmažíme, borhyová,
důchody, sobotka, zalijeme, sám si di do prdele, přilijeme, atmosféra na
stadiónu je bouřlivá, borhyová, bouřlivá, a servírujeme.
další kočka mě pozoruje ze zdi, vykuleně kouká a pak rychle uteče. dráty
se protínaj, přímky, jedna, tři, deset, kolmice, rovnoběžky, psí hovna na
suchym trávníku, uhnu, vůně hořícího listí mezi vilkama, oslava konce
školního roku ve starý čtvrti, kde jsou ještě stodoly a kaplička a
stoletý lípy, za vratama někdo hraje na kytaru tři čuníky, lípy kvetou,
o kousek dál někdo ve svym zálivu griluje maso. chodim takhle večerníma
ulicema a čichám a dívám se a ono to vtejká do mě a stává se to mnou,
mym zážitkem a už to nikdy nezmizí. vejdu přes silnici do lesa, kde je po
chvíli hluboký ticho, z pěšiny zahlídnu mladej stromek se sloupnutou
kůrou, a najednou vidim v mlází spoustu takovejch, uplně nahejch, jak na
tajnym popravišti zjevujou se další a další mrtví a na jedný větvi pak
visej přehozený všechny ty kůže, seschlý hadí kabáty, jak trofeje,
lebky, úlovky lidožroutů, omlouvám se v tom tichym přístřešku za náš
kazisvětskej rod. zahouká sova, modříny se pnou do tmavě modrý večerní
oblohy, celý je to stav boží mysli, struktura ticha. omamná vůně lip,
který právě kvetou, některý ptáci rádi zpívaj sólo ve stmívajícim se
lese, na kraji mýtiny nejradši, z toho nejvyššího stromu. rozlíhá se to.
první hvězda, vyjdu křovym zase z lesa mezi paneláky, chladnej vzduch
protne teplej městskej proud, sucho protne vodu. z hospody je cejtit pivo a
cigára, rachtá ventilátor. lapám pachy a tvary a zvuky a voni do mě lezou a
stávaj se mnou.