Sem, na papír, svítí světlo lampy, sedim nad nim a vkládám do historie
písmo sťaté. Tvořim minulost. Z budoucna ke mně míří paprsek, otevírá
se k mý hlavě, k mýmu vědomí světelnej tunel, proletí to, až to
skončí rukou a propiskou a je z toho teď, a z teď je minulo. Všechny
tyhle řádky se staly. Bylo tomu před vteřinama, minutama a jednou tomu bude
před rokama. Před rokama procházel paprsek, spojoval hlubinu s hlavou,
výsadek s mateřskou lodí, s planinou, nebyly hranice, hmotný bariéry,
ksichty, kůže a mozgy, bylo jenom teď a věci splývaly v proudu vesmíru.
Minulost..k čemu to? K čemu sou věci, co po nás zůstanou? K prdu. Smysl
tohodle psaní je největší v momentu, kdy se hrot dotýká papíru, ostatní
je vzpomínka na tu chvíli.
Im memoriam já