včera v půl jedný v noci zazvoní na zvonek dole u vchodu, zrovna sem
nemoh usnout, měl jsem horečku, vedro mi bylo a v těch myšlenkách vstanu,
odendám v koupelně kytky z parapetu a vyklonim se z okna, ona tam, zakloní
hlavu ke mně a povidá: „prosimvás, pustil by jste mě do tepla? mě
znásilnili a vokradli a je mi strašná zima.“ brečela a prosila. bylo jí
tak kolem čtyřicítky i když bůh ví. bezdomovkyně, jedna z mnoha
v naší ulici. „aspoň nachvilinku, tady je strašnej mráz..prosim, mějte
slitování“
to vedle ve vchodu je ženská, která u sebe nechává bezdomovce přespávat.
bere si za to ňákej proviant, pár korun a ostatní lidi ze vchodu jí
nadávaj, že to v baráku smrdí a že je ve sklepě nachcáno a na schodech
krvavý skvrny. Dali na dveře ceduli: „Toto není ubytovna! Najděte si
práci“ Teď stojí jedna bezdomá zmrzlá před našim vchodem, koukám na
ní z tepla ze druhýho patra a je mi úzko. I takový sou cesty..