svítí, září, pálí
tšš, sklonim hlavu zpátky ke stolu a před čimkoli na co kouknu – na
ubruse, na zdi, na záclonách – vidim zářivý kolečka, prstýnky
světýlek, jak mi je na sítnici ta stropní zářivka vesmahla. Přímo
naproti, co sedim já, je štamgastskej stůl. stůl přiraženej ke zdi, která
od sebe odděluje dvě okna, a na tý zdi je kalendář, 2014, a na něm nahá
holka, je pěkná, kouká do hospody u Mušketýra, kouká na štamgasty a oni
koukaj na ní. matadoři, jetý chlapy, pupkáči, pivaři, koukaj na krásný
malý prsa holky z kalendáře. „Mušketýr – vychutnej si s přáteli
kvalitu, tradiční už od roku 1581“. Jak v nebi, tak i na zemi.

Za oknem, přes ulici, vidim blikat žárovičkovej vánoční stromeček
v okně paneláku. malinkej ve většim, větší ve velkym, velkej přes celý
okno, blik, zelená, červená, modrá, blik, blik, blik. panelák, panelák,
panelák.

„Největší řízek je stejně ten Krejčíř, ty vole. To je střelec,
ten má všechny v prdeli!“
„no ten jo“
„ten je vychechtanej vod moře k moři, tomu je jedno kde se koupe ne? kde
cachtá ten svuj pivas“
„si myslíš, že pije pivo? ten pije jiný pití kamaráde, ten si pije co
chce a je vysmátej“
řikaj u štamgastskýho a popojedou, hoděj tam pár hltů, pani vrchní
přinese bez optání nový jedno a z radia hrajou beatles hard days night,
stromeček bliká, kalendářová vášnivě kouká.

na baru se oproti tomu hrajou karty, hraje právě tahle pani vrchní, pak
její dcera, která je uplně ale uplně stejná jako její máma, jen je zatim
o pětadvacet let mladší, hraje chlapík s dlouhejma kudrnatejma vlasama,
jako měl Poborský, nehraje akvárko, za kterym stojí napůl rozbalená role
červenýho krepovýho papíru a tak rybičky – komunistky, korejky,
číňanky, sovětky – paví očka, který taky nehrajou, plavou ode skla ke
sklu ve svý rudý říši a jak přes čočku viděj velký karty a velký
kartáře, velký krále a srdcový spodky.
„to mě zamrznul na ksichtě úsměv když řekla že má zelenou sedmu.
Rozumíš, cha, já devítku na ruce, sedmičku, to sem na chvilku nebyl, to by
byl jak se řiká betl. betl jak mraky.“

u akvárka je ještě taky jeden malej blikáček, vánoční stromeček,
stejně jak ten v okně za oknem, přes ulici – v paneláčí zdi, a pod
oknama sou prověšený řetězy z toho rudýho krepovýho papíru s velkou
ozdobou uprostřed.
Co by bylo, kdyby nic z tohodle, nikdy nebylo? sedim, koukám, dám si
další pivo.

„V Penny, když ty baterky koupim, mi vydržej měsíc a půl a teď
sleduj, z Kauflandu ty samý, přesně tyhle samý baterky vydržej ani ne
měsíc! Co z toho vyplývá?“
„No že sou to kokoti“
Neuvěřitelný!„
“tss“
rybička koukne přes sklo na mě a mlaskne, jakože: „neuvěřitelný
co?“
slyšim to mlasknutí až sem a tak taky mlasknu, jakože na souhlas. zakejve se
a pluje svých deset centimetrů na druhej konec světa.
no to sme si pokecali.

Před oknama visej bílý krajkový záclony. asi sváteční, čistě
vypraný. z radia hraje elvis.
„elvis presly byl taky pěknej kanec“
„A kdo z nich nebyl? tyhle měli všichni milion ženskejch, ty se vo ně
rvaly a ten si jenom ukázal – poď! a vona šla“
„Sem měl hrát na kytaru a kroutit se u toho jak buzna a kde sem moh
bejt“
„No to už si prosral no, cha cha“
smějou se štamgasti pod vášnivou nahou, kouknou na ní při tom vokem a
popojížděj – Mušketýr – vychutnej si s přáteli kvalitu…

Na těch záclonách jsou v řadě vedle sebe tančící vyšívaný
baletky, elvisovy tanečničky, kterou každou už určitě měl, nebo bude
mít, každá pude a v zácloně po ní zůstane díra.
teď ale ještě tančej jedna vedle druhý, doleva, doleva, doleva, tam
skončej záclony, začne zeď, je kalendář s jedinou necudnou mezi
baletkama – nejspíš nebaletkou, pak zas kus zdi a tam začínaj záclony
dalšího okna. ostnatý pryšce na parapetu, tlustice, kaktusy, všechno suchý
na troud, jak to v hospodách bejvá.

„Ty vole zelený, já se poseru!“
a na baru se někdo posral, ryby všechny otočej hlavy směrem od kartářů a
koukaj radši do krepu. dohrál elvis, hrajou abbu, dancing queen, blik, blik a
já pudu za svojí krásnou ženou domu, hlavu ještě otočim nad sebe, naberu
si na sítnici na cestu zase kroužky, světýlka, prstýnky pro družku, jako
dárek. zaplatim, zastrčim židli a tradá

Co je víc, než hraní karet?
Je to uplně fuk.