sníh byl když jsem spatřil prvně tvé dlaně
stejný chlad byl, zmrzlé cesty v té době
a teď, šaty tvoje jsou bílá oblaka
černou mou si duši k sobě ta tvá zpět láká

bílé cesty hebké tvé jsou závoje
mířím k tobě, mířím kopci v té zimě
a pak, větve kolem – to jsou kosti tvé
sem teď černou duši moji ta tvá k sobě zve

spolu půjdeme, jedno budeme
spolu půjdeme, jedno budeme

chladné říčky obklíčí mě – tvé tepny
křídla z větve prudce vzlítnou – tvé křiky
a tam, stejně jak v den, kdy spánky dotkly se
bledý padám vedle tebe a sníh jsou tvé dlaně

spolu půjdeme, jedno budeme
spolu půjdeme, jedno budeme