„Po smrti se nejde do nebe bratře kapitáne“, řekl mi vožralej na
drát. „Po smrti se de do hlíny a basta, nebo do urny, do prdele a věc je
hotová.“
Řiká se mu arab, protože tak vypadá. Neni to ale arab, jenom je tmavej a
fousatej. Chodí po naší čtvrti, mluví si sám pro sebe a usmívá se
přitom. Všichni ho tu znaj. Vždycky ho pozdravim a on mě.
„Dobrej“
„Dobrej!“
Teď je ale arab na mol, na drát, stojí se mnou u skleněnejch kontejnerů a
vypráví mi, jakoby si normálně mluvil sám pro sebe, jenom to jde ven, jenom
je to nahlas, jako bych mu dělal jeho druhou půlku.
„Po smrti je hovno bratře, žádný nebe, nebe je teď! ale vidíš ho? já
ne! je sice teď, ale já dneska vidim hovno i teď, a věc je hotová.“
Hodim do kontejneru lahev a ta se roztříská a zvuk se rozletí po setmělý
ulici.
„Nebe je kapitáne teď a až budem vyplý, až zeklepem bačkorama, bude nebe
furt teď, jenom my už nebudem, kdo ho uviděj. Tomu věřim, tomu bratře
věřim, ale dneska teda jak na to koukám, dneska vidim houbeles, naprostý
hovno, píču bratře.“
A věc je hotová.
„Dneska du a všechno mi sere, celý mi to příde úplně komplet zbytečný
sraní s tim. proč? kurva proč mám zvedat haxny? Takže já ti povim, nebe
jo, nebe teď, jedině teď, pač po smrti, až zaklepem bačkorama už ani prd,
ale dneska, zrovna dneska nebe ani teď, nebe nikdy a furt jenom něco
takovýhodle nahovno divnýho. člověk jenom courá a domy stojej a čuměj na
něj. No ne?“
„No naprosto!“
„Kurva!“
„Jo, kurva.“ řikám, přitakávám kurva a vyhazuju další prázdný
flašky, nevratný, skleněný, a ty se tříšťej v poloprázdnym kontejneru
vo vostatní flašky už rozflákaný. rozflákaný, jako je dneska arab, ale
zejtra bude recyklovanej, pude mezi domama naší čtvrti, bude si zas mluvit
sám pro sebe a usmívat se při tom na vostatní, s jasnym vědomim, že po
smrti sice bez nás, ale teď s náma, nebe je, nebe sme my a von a čumivý
baráky a tak ňák všechno a věc je hotová, myslim. haleluja.

Dnes otevřeno
Nabídka dne:
Smažený sýr, obloha – 89 Kč