vlku mezi pařezama
dechu ránem chladem jdoucí
nikdo v kmenech nevidí tě
v tichu zima, v zimě žebra
žebra kostí, plný tepla
probuzenýho po vlhký noci

vlčí srdce, střeva
zavřený v chlupatym koši
čenich mezi krůpějema
mezi občasnym výsknutim ptáků

probudil ses do úmrtí

vlku mezi kapradinim
který žloutne svolně v mlze
ranní mlhy po kamenech
běžíš s nahejma tlapama
běžíš a zas pomalu jdeš

rostlinama nehybnejma
v němym lese chřadnoucíma
plnej síly, plnej tepla
běžíš mdlobou odevzdaných
obyvatel koloběhu

vlku běžíš, koš s vnitřnostma horkýma
nežloutneš, nevadneš, nechceš s nima, kličkuješ ven
bulvy oka mířícího a dech a tep a kostí pohyb
vlku, ale neutečeš!

vzduch je cejtit vlhkou srstí
vzduchem klesaj mokrý listy