Ve tři v noci jsem se vzbudil. to tim, že otevřenym oknem pískal
z ulice alarm auta. takovej ten, co střídá 5 variant výstražnýho zvuku.
5 houkaček a budíků a hřebíků do spaní a mechanickejch kohoutů na
baterky, který asi sou samodobíjecí za chodu se rovnou znova perpetum mobile
dobíjej, protože to auto už píská celou věčnost, ticho!!!! myslel sem si
ve tři hodiny. Okno sem zavřel, ale stejně to furt prolejzalo. ještě jak
mám teď naražený, nebo zlomený, nebo nevim jak potlučený žebro, od
minulý párty v hudebnicově novym bytě, kde jsme s rozeběhem zkoušeli,
kdo dokopne až na lustr a já lustr přeletěl, letěl vzduchem a přepůlil se
vo kanape, vod tý doby sou noci pro mě nepohodlný, bolí mě ležet a tak se
furt budim a když se zbudim a píská 5 cirkusovejch kolotočů, tak je
jasný, že dneska spaní skončilo. sem si řek v půl 4 asi. v pět furt
pískalo. jediný řešení je vzít plamenomet a to auto zpopelnit, protože to
se prostě nevypne asi dokud se jeho majitel nevrátí z roční dovolený,
nebo z vězení na doživotí, ježiš marja to tady bude už do smrti pískat,
že si na to celá čtvrť zvykne, všichni uplně zapomenou, že to slyšej,
stane se to součástí ticha v týhle naší kempový čtvrti a jenom z nám
nejasnejch vnitřních pohnutek a tlaků na prsou se my místní shodnem, že to
tu přejmenujem na alarmov, nikdo nebudem vědět proč to děláme, co nás
k tomu vede, a jen jak náměsíčný pudem a vyměníme cedule na domech.
v 5 hodin svítalo a auto ještě pískalo, v 6 pískalo, v půl
7 pískalo a to už domobrana vyšla do ulic s krumpáčema a různejma
jinejma po domácku vyrobnejma zbraněma, v čele pan Kulhánek, soused
z chodby řídil válec na asfalt, a sešrotovali to auto a vybili si na něm
všechnu svou v životě nahromaděnou zlobu, zmasakrovali to auto, uplně ho
rozcupovali, a rovnou i všechny ty okolní, když už měly krumpáče a
záchodový zvony a gárnyže a žehličky nad hlavama roztočený. teď je tam
díra dva metroj pod zem, koukám na to z vokna a lidi z týhle čtvrtě
uplně vybitý šli domu a dospávaj tu noc a všechny negativní myšlenky a
energie co v nich byly zmizely, vabsorbovaly se do tý demolice, transformovaly
se, vyprchaly a nebudem se menovat alarmov, dobře to dopadlo, jsme teď
nejpozitivnější čtvrť kladna, nejkladnější, spíme všichni po tom
katarznim boji, i já s žebrama sem usnul a ve snu letím na mopu
do nebe.