Den se kroutí, slupky a myšky myšlenky: na konečný zastávce sedim
v tramvaji, techno z devadesátek, spící vožralej dopolední bezďák,
paprsky prosvítaj, třpytky, ženský.
Ženský v klubu konverzujou, oblečený v potápěčský výbavě, která
uspokojuje jejich touhy.
Lahváč na konečný v bufetu, tam v televizi nad stolem pomníček drsnýho
vojáka, kterej nechtěl umřít, válka ho sťala, byl gay a neřekl to, v tý
době to nešlo, po hřbitově se honěj v červenejch oblečcích – jeden
jako láma, druhej sadomaso v rudý kožce, po smrti se ti možná splněj sny
vojáčku. Tramvaj skřípe, jede nazpátek, přesně po dvaceti minutách. je
mi 20.
Ale mně je 28!