prší dneska od rána. byt spí, dům spí, holubi za oknem na smrku zmoklí
spí, je ticho jak v kostele, jak v hrobě, hodiny jsou slyšet na celou
místnost, jak otáčej ozubenýma kolečkama, zoubek, zoubek, zoubek. uvařim
si zelenej čaj a v tichu ho vypiju. obklopenej spánkem. i kočka Artemis,
kterou máme na hlídání spí. Artemis si u nás našla červenou gumičku a
musí jí mít v misce s granulema, jinak nejí. Vyndal sem jí to z toho
jídla, Temi, hodila sis to do jídla! – to jsem ještě nevěděl. otočim
se, a ona jí má zase hozenou v misce a ojídá granule kolem ní. vyndám to
zas, asi se ji to připletlo k fousum nebo co a pozoruju jí. ona přestane
kousat, skloní se ke gumičce, přenese si jí poklidně na vršek granulí a
pokračuje ve svačině. Asi to je nějakej jídelní talisman. něco jako kytky
na jídelnim stole. asi.
A teď kočka Artemis leží, gumička leží a prší a všichni sme nasratý
z takovýhodle léta. co to má bejt tohle? tohle je léto? na tohle sme stáli
frontu v mraze, metelicích, plískanicích?
počkej……mm……………­..mm………….jo.
No tak to je fajn. Tak to si du voblíct druhý ponožky. a u čaje si
zazpívám.
prší prší jen se leje, kam koníčky pojedeme, pojedeme na luka až kukačka
zakuká
kukačka už zakukala, má panenka zaplakala, kukačko už nekukej, má panenko
neplakej.
náš táta je divokej.
a já sem taky moc divokej. divokej kill bill se dvěma ponožkama
přes sebe.

mějte se dobře! hud.