Ahoj všem.
tak jme zpátky z Ostravy. Odehráli jsme tam 2 koncerty. První v rámci
soutěže slam poetrystů, improvizovali jsme s Bohdanem Bláhovcem, pak
i s vítězkou Bio Mášou a nakonec jsme odehráli koncert. Bylo to
v amfiteátru za divadlem v centru města, byl večer a moc jsme si to
užili.
Noc byla dlouhá, těch lidí tam muselo být přes 20 tisíc, všude byli,
valili se. Prago union mě strhli, chodil jsem pak městem, narazil na Bohdana
s Andreou, pili jsme víno, než dorazili kluci a s nima jsme seděli na
plastovejch židličkách jedinýho stolku před stánkem s klobásama,
poslouchali disco, který k tomu patřilo a bylo veselo až do svítání.
Ráno jsem se vzbudil s hlasem Toma Waitse, to když už vygradovalo
nachlazení, a tak jsme koncert ve 3 hodiny na velkym pódiu na náměstí
odzpíval ve stylu havran, mluvené slovo, nadřel jsem se a bojoval s touhou
zmizet jak bublina. No přežili jsme, kluci hráli dobře, já krákal, bylo
vedro, pódium hořelo pod bosýma nohama, ale neshořeli jsme.
Pak rozhovory a potom jsme šli jíst. Po pozdním obědě skvělej koncert
Petra Nikla s Milanem Caisem v kostele. Zjevení z jinýho světa, celej
plnej kostel hulákal a tleskal na konci vstoje pohádkovejm úchylum
v maskách.
Dál jsme se už rozdělili. Kluci zůstávali na nočního Nicka Kejva a já
jel vlakem domu. Zapadalo slunce, když jsem měl vystrčenou hlavu z okýnka a
vítr svištěl, byl jsem krásně rozpuštěnej v tom příjemnym večeru,
sám někde na kolejích mezi Ostravou a Prahou. Celou cestu jsem pak už
prospal a vzbudil se v dešti v noci na hlaváku v Matičce se sto věžěma.
Na hlaváku, na Masaryčce, jak vyhozenej z vokna, vykolojenej. Týpek mě
zastavuje, že chce cigáro a když nemám, štěkne na mě: kecáš! ale de
naštěstí dál.
Stojim sám na peróně, všichni daleko, jak noční novorozenec, nastupuju na
vlak do Kladna, je půl jedný, konec tripu.

Mějte se dobře!
Ahoj, hud. 🙂