Balkónov

A kolik jí je?
10
Nene, mně je jedenáct.
11 jí je.
Aha.
A jak se menuje?
Kdo, Tereza?
Jo.
Tereza.
Aha.
A mě je šest, ozve se nejvyššim hláskem kluk.
Aha, tak to si prcek.
Kdo je prcek?
Ty si prcek, když je ti šest.
Aha.

Sedim na balkóně. Honzikovi dole je 6, je prcek, ta na skejtu je Tereza
v jedenácti letech, Áňa třetí dole je tlumočnice, zprostředkovatelka
s patrem vpravo nade mnou. Tam je na dalšim balkóně holka asi osmiletá a
evidentně by si chtěla s tou dolní partou hrát, kdyby nemusela bejt nahoře
na balkóně.
To je dětskej lomoz na sídláku, nedělní odpoledne, nádhera.
Máme tu hodně stromů. Skoro bydlíme v lese. Bytovky z 50. let,
polosídlák, pololes, hospody, lavičky – cikorky, běloby.
Kejvám z balkónu nohama, muj metr čtvereční v povětří, moje místo na
vrcholku mnišský hory. Sakura pouští okvětní lístky na napnutý
prádelní šňůry.
Ančo?! Ančo!!, to neni vůbec legrace!

…
ahoj, hud 🙂