dneska se mě ptali, jak jsem orientovanej.
řekl jsem, že jsem dobře orientovanej. to bylo přes počítač. Já
nevěděl, že to má teprv přijít, že zatimco hrdina pude ven, já pudu
ještě víc do kompu, že do něj opravdu vlezu, bez metafory – vteču se do
něj, splynu s nim, zmonitorovatim.

Dneska, přečetl jsem prvních pár stran o Olze Havlový od Pavla
Kosatíka – moc dobrý. Vaculík skončil podivně. Dlouho mě bavil, má
pěknej slovosled, ale v poslední kapitole se to zvrtlo v neřízenej úlet.
slepičí úlet.

Do práce teď jezdim vlakem a z práce taky. to je ej dobrá změna.
žádný zácpy – pohoda, tlustej průvodčí, taky pohoda. Ale zpátka
k tý pani Havlový. Ne, zpátky k tomu zmonitorovatění. Neni to přeci
jenom vo tom co dělám za práci. Hlavní je, co člověk cejtí ne? Jde jen
o přístup. No jo ale zas přece jenom, život je fyzickej, hmatatelnej a
žitelnej a tedy závisí na tom CO dělám. Že bych jako mnich božskej synek
cejtil před kompem nirvánu duše možný je, a občas to jde, nicméně
šťourat se v hlíně a v myšlenkách je nirvána dvojitá. Nu ne?

Ale kuš s tim furt, je dobře. a je mi líto lidí z chudejch zemí a
válečnejch stavů. my sme tady fifleny zhejčkaný. jestli je bůh, tak ať je
při nich. A v anglii maj královskou svatbu za 60 milionů. god save the
queen. – tak to aby se rozdvojil…

dobrou noc kamarádi orientovaný,
hud.