stojím pod velkym slunečníkem na betonový zahrádce před kavárnou. je
noc, zevnitř duní koncert, moje sestřička odchází průchodem na ulici.
kolemdokola svíraj dvorek zdi, prší, kapky visej na okraji. když jsme byli
malý sourozenci, koupali sme se v jedný vaně, to já měl tu stranu
u špuntu. nosil sem na koupání kameny ze svý sbírky, drahokamy, pač ve
vodě byly ještě hezčí. pak sem nechápal, že už se se mnou přestala
chtít koupat, dyž jí bylo nějakejch 11. dyť to bylo takový prímový. už
chtěla bejt sama, protože vyrostla. teď sou na zemi mokrý dlaždice, kapky
se trhaj z parapetů. slyšim jí z průchodu jak vzlykne, a pak jak se
spustí pláč a pak už je daleko, odešla mezi ulice. na slunečníku sou
vlnovky, a kdyby někdo stál pod tim převisem, kapalo by mu za krk. nikdo tam
ale neni. stojim na dvorku. někde v ulicích moje sestřička chodí, brečí,
bloudí, než jí pojede linka domu. tyjo, vana plná horký vody, je nám 8 a
6, kameny se krásně lesknou.