zahnul jsem za roh, slunce prosvitlo, dvě holky v parku stepovaly, cvakaly
podpatkama vo kostky. sednul jsem si. byly sehraný, tyjo! a přilepil se k nim
mužík, malinkej s kabátkem až k lejtkum, držel si cípy vzadu a baletil
na jejich cvakání. měl rudej obličej, vopajdanej a krabici sklepmistra a
kolečkovou kabelu opřenou o lavičku, a bylo ráno.
cvak
dorazily dvě důchodkyně, daly si tady pauzu na procházce, sedly vedle sebe
když si lavičku otřely, a vokukovaly a debatovaly. nejdřív samy, a pak
i na stepařky: slečny, vy tak náramně tančíte! jestlipak máte na to
nějakou školu? oni že nemají, že choděj jenom rok do kroužku, načež
jedna ta stará, že to ona taky tancovala, chodila do kursu, byly i na
soutěži v polsku a získaly tam čestné uznání, v porotě byl slavnej
polskej tanečník, a tak dál, a to byla nejkrásnější léta, óó. no a
mladý: jojo, to je báječný!, a honem začly zase cvakat, než se stará
stačí znovu nadechnout.
cvak cvak
mezitim dva pejskaři. to díogenés baleťák už vleče kabelu pryč, jeden
proběhl, vyhnul se mu, byl v běžeckym úboru, měl náramky proti potu,
čelenku proti potu a psa na vodítku-na takovymtom výsuvnym. běželi se psem
oba, džogovali. ťuk. druhej pejskař byla slušná dáma, měla klobouk, pes
si čupnul, to ona už čekala, natáhla si rukavičky z mikrotenu, z kabelky
vyndala sáček a stála nad zvířátkem. fena přikrčená k ní žalostně
zdvihá oči a tlačí. když bylo hotovo, dáma nabrala dílko do sáčku
i s několika listy. no vidíš jak si čelzinko šikovná, a šly nazpátek,
odkud přišly.
cvak cvak cvak
na zemi jak jsou nalepený žvejkačky, to mi došlo, že každou tu ťupku měl
někdo v puse, v držce, mezi zubama jí převaloval, cumlal, na plombách, ve
slinách každej, a pliv-z těla na chodník. každá ta placička-držka,
držka, držka, držka-tam teď vzpomíná na svýho pána, a já mezi nima jdu
a na spoustu z nich šlapu, na jazyk, ret, jauvajs, au!, podrážkou.
nech mě! nesahej na mě!
prosimtě tišejc sou tady lidi!
to mě ale vůbec nezajímá, že sou tady lidi. nesahej na mě ti povidám!
on se jí snažil uklidnit, ona supěla, vodrážela ho.
co po mě chceš?, abych ti to znovu, jako vždycky vodpustila jo? ty
zrádče
ale zuzano!, byl to úlet, je mi uplně u prdele, nezajímá mě, proti
tobě..
prosimtě drž hubu, drž prosimtě hubu s těmahle kecama.
zmizeli za rohem, ona, a on za ní, jak pejsek se sklopenym vocáskem.
stepařky pořád cvakaly na slunečnim plácku.
cvak cik cak.

v ulici kudy jsem odcházel, lejou asfalt asfalťáci, téraři, asfaltový
porodníci-maj černý kolena.
v další ulici je klášter, z otevřenýho okna zní zpěv, to zpívaj
premonstrátky, ty co tady v klášteře vyráběji jitrocelovej sirup.
a nakonec na náměstíčku, je vodotrysk, a to mě podrž, stojej tam tři
sošky tanečníků, vyvedený v bronzu.

dobrou noc! hud.