Průchozí pasáží v neznámém domě
paprsky jako řady noh tenký
přikrčit se studený čelo není
strach, zvědavost, změť pocitů
obrys nahnou se jak stébla ve vánku
touha je magnetická, statická jiskra v oku
kmit stínu kvapem mžik
každým kouskem blíž ke světlu
zbytek dechu i zvuku se měří
setiny mají svou typickou podobu
moment deja vu nachových pat
nekonečně dál…