bouch bouch bouch do světa, to byla pani v bytě nad náma. Ve dvě v noci
začla, a hodinu bouchala.
Nejdřív jsem myslel, že někdo vztekle kladivem něco stlouká, zkoušel jsem
to zaspat, ale nešlo to. Ležim a koukám do stropu.
Do toho venku nějakej opilec začal vykřikovat o Izraeli, a válce, a světě
zjebanym, teď, ve dvě v noci!, Ua! Vstal jsem naštvaně, třísknul oknem,
stál v nočnim bytě, bosej na parketách, šel se napít vody z kohoutku,
vrátil se do peřin a dál zkoušel spát.
Trošku lepší.
Ale pak zas rány. Vynikaly víc. Bouch, bouch.
Počkej! Najednou zaslechnu mezi nima slaboučký volání o pomoc. Určitě!
Stoupnu si na špičky a zaťukám na strop. Určitě to bylo přímo nad náma.
A taky jo! Jak jsem zaklepal, hned mi rány odpověděly, a zas to
volání.
bouch bouch bouch do světa, to byla ve dvě v noci ta stará pani v bytě nad
náma.
spadla z postele, bylo jí zle, a nemohla vstát. Tak vleže bouchala holí
o podlahu na nás-na spodní patra. Volala, abychom jí zachránili.

tak jsme jí zachránili. Dobře to dopadlo.
Mějte se dobře vy vagabundi 🙂
ahoj, hud.