černý prsty, cigarety, zabíjejí. ohlý nohy, pole ve mě doznívají,
naplý struny povolily, nikdo neví, který mraky chystaj bouřku na něj.
Některý tě vezmou s sebou, když si řekneš! Některý jo, ale to musíš
tyjo stát -připravenej a věřit na to.
S prsty v sádře, doznívají ve mě kovy, ohlý nohy, jak zkroucenec, jim
olivy v nálevu přesolenym a píšu na druhou stranu kancelářskejch
lejster.
Spáleniště, oraniště, energie dolezla až do ruky a tam se zohybala a
praskla kost. Vykřikl jsem zhůru k mraku, ale nebyl to on. Ten už ne.
Prach z posledního obilí, a tam poslední zmatek nad polem, poslední
nevyjasněný řeky hlavy, a až i ten zmizí, budu už vědět jistě, že
jsem váhal příliš dlouho.
Když sklízeli-předtím, zvedaly se prachový mračna kolem dokola. Už tehdy
jsem tušil, že ven povede jenom jedna cesta. Všechno ostatní je pomatení.
Člověk v prachu zabloudí, a nakonec s posledním smítkem docela zmizí
veškerej cit. Zbyde jenom prázdná slupka.
Prázdnej sedim, cigarety zabíjejí ohlý nohy pole doznívají