Nakonec já co sem měl toho posledního psa, Barču, tak dyž sem se mu
podíval večer do vočí, tak sem taky měl pocit, že do mě vidí, a že sme
spolu úplně propojený. A jak řikáš, že to někam směřuje, tak to by
bylo i možný, dyby ale pak vona nesměřovala pod auto, a já sem směřoval
potom do prdele, protože sem se cejtil nejvíc sám snad v celym životě.
A na tom vidíš, že sem toho čokla, teda psa, měl zas jenom jako vochranu
proti tomu abych nebyl sám. Sme sami a tulíme se k sobě, protože sme
srabi.
To mě mrzí, že vám ho přejeli.
Už je to fuk.
Pak bylo zase ticho, auta jezdily a všechny do jednoho přejížděly tu
Barču. Z hospody vyšli vopilci a bilbord se na nás otočil reklamou na
Staropramen.