Kývání rukama, doprava, doleva, kývání hlavou dopředu dozadu,
čichání nosem zespoda, koukání nahoru, otvírání dveří, zavírání
dveří, tahání klikou dolů, nahoru, teď už definitivně odcházíš.
Učesal ses, oblíkl a jdeš. Jdeš, počasí se zakaboní, prší na tebe,
plný ruce vody, jdeš. Teď už definitivně jdeš. Tam, protože tušíš, že
bys tam měl jít. Láká tě vidění. Asfalt hřeje zespoda, voda chladí
zezhora, jseš uprostřed a jdeš, teď už definitivně jdeš. Protože si
myslíš, že tam musíš, nevíš kdo ti to řek, no a co, jdeš, hlavu si
s tim nelámeš, kráčíš, obloha je zakaboněná. Havran kráká, koukneš
se na něj nahoru, a co? nic, jdeš, kašleš na havrana. Pokračuješ
v chůzi, nohama dopředu, dozadu. Rukama doleva a doprava. Prší. Jseš
uprostřed, zespoda teplo asfaltový královny, hřeje ti ruce, shora chladnou
ti uši, raz, dva, tři, čtyři. Teď už rozhodně jdeš, jde to, už to jde,
už to nejde zastavit. Teď byses i docela zastavil a vrátil, ale nejde to,
už jdeš, teď už definitivně jdeš.