když jsem všechno vypnul, co tu zbylo? slyšim nad hlavou svištění
ptačího hejna, stojim nad kanálovym víkem, je to takový to betonový
kruhový víko se škvírama po obvodu. Nad hlavou svištění a dole cink cink,
splašky tečou. Tečou tečou tečou tečou splašky trubkama. Cinkání,
svištění, chůze. Když prší, tak se voda vsakuje a potom vytejká
pramenama, kytkama vyrůstá, za horka se vypařuje, a některá teče
kanálníma potrubíma. Já se nadechuju vzduchu, nadechuju vzduchu do plic, a
piju pivo. Když jsem to všechno vypnul, zůstalo všechno na svých místech,
ale smysl se změnil. V parku je čerstvě odřízlej strom od země. Vonící
pařez a piliny v hromádkách kolem už sou počůraný vod psa. Stoupl jsem
si namísto kmene, obklopenej minulym stromem. Jsme bytosti.