včera to teda byla rychta.
děkujem všem za neopakovatelnou atmosféru.
jestli to takhle půjde dál, tak z příštího koncertu vzejde revoluce.

mějte se pěkně, a po tom pekle včera, dneska potichonku sledovat sýkorky
jak zobou proso, sedět se slepicema u jednoho talíře, pít Meng Ding Cui Yu,
neztrácet čas, psát dopis po několika letech, hladit kočičí srst, čuchat
si k prstum,

pracovat u počítače, kterýmu je to úplně jedno 🙂

ahoj, hud.