Karolínu a Dianu sem potkal taky tam. Když mi nabízely leták. Dvě malý
cikánský holky, ségry, jak viděly, že se se mnou pude bavit, tak zůstaly,
přisedly si na obrubník. měly spoustu barevnejch letáčků, který někde
dostaly a teď si hrajou, že je jako prodávaj a nabízej, že sou vod firmy.
Ušmudlaný holky, furt se chichotaj, maj růžově namalovaný nechty a
Karolína růžovej plastovej prsten. A kolik je hodin pane? Nevim.
Vyprávěj mi jak pudou letos do první třídy, na třináctku, kam jezdí
linka, dyž jedeš rovně, na tý velký křižovatce zahneš a tam už to
uvidíš. Táty maj dva . Vlastní-Gejza sedí ve Vinařicích ve vězení, a
ten druhej se menuje Láďa, ale radši maj mámu. A Hádaj se kterou z nich
má zas radši máma. Letáky jim furt padaj, jak vo sebe kloužou, a vítr je
rozfoukává po asfaltu-barvičky. Nabídky luxusních mobilů bere vítr. Pak
zpívaj, romsky a provokujou mě, že si romsky i povídaj, něco si řeknou a
pak se tomu smějou. Bydlej tady v Podprůhonu.
Kreslej mědvěda na bílý místo tý jedný reklamy, fixou, musej na ní
dejchnout, protože moc nepíše, a na víčka vod fixy pískaj. takhle:
píííísk. Předháněj se, která líp. Mámu maj prej gadžovku.
Připadám si jak dybych s nima byl v partě a zrovna běháme po sobotnim
městě, mezi slušnejma lidma, špinavý, prolejzáme tim fungujícim systémem
jak prolejzačkou. Mezi zaběhlejma trajektoriema: obchody, nakupující,
autobusy, nastupující, hodiny, semafory, diskrétní vzdálenosti, slušný
chování, konverzace- všechno se dá prolejzat jak hru, hrát na schovku,
udělat si z toho jenom pozadí k svýmu světu, tohle větrný dopoledne na
náměstí. (Vono se to vážně jmenuje „Náměstí Svobody“! a to je na
Kladně i zastávka kam když jede autobus, tak má za sklem cedulku: „Kladno
Rozdělov Energie“… no to je ezoterika jak blázen!)
Je mi příjemný, že mám najednou takový dvě kámošky. Na hodinu. Dou mě
vyprovodit na muj bus, seděj na zábradlí pod hodinama a nahlas si zpívaj,
pravidla nejsou. Mávaj mi pak. Nikomu jinýmu nikdo nemává.