Smutná je, podzimní míza, plody přezrálý, duše načatý, smutný jsou.
Hrdina osamělej, poutník šedivej, voda, kameny, i kouř co se mezi ně
vplétá, i listy dožitý, spadlý na ně. A starý domy nefunkční. Kdokoli
prahnul je obdarován plnými hrstmi, a do obličeje. Tmavá obloha, tmavý
myšlenky, chmury, smrti, lidi padaj jako uschlý jabloně v sadě. Hrdina
poutník, věštec z ničeho, zaskočenej neúprosností všech těch srážek
a zkřížení, těch neodvratných smutků, očima hledá cokoli,
v kalužích, užaslej a zaskočenej.
Ze stromu spadlo ze dne na den listí-zlatý, skončil dneska podzim.

ty brďo, ale stojí to zato. Všechno lepší než nic ne?
ahoj hud.