Je některý z prvních dnů jara. Jsou nad prvními květy první včely.
Teplo na kůži, a je slunce dlouho na obloze. Ivana sedí v křesle. Přehoz
je od kočičích chlupů.
Je v bytě ještě chladno a Ivana sedí. Je jaro, Ivana sedí a je jaro, ale
do bytu se ještě nedostalo. Ještě se nedostalo k ní . Je chladná a sama.
Má pocit už několik měsíců, že je mrtvá. Je mrtvá a mrtvá, páchne a
žerou jí červi a žížaly.
Pije vodu. Natočila si jí. Otočila kohoutkem, voda cinkala do sklenice,
pleskala do ticha bytu a mrtvá Ivana teď sedí v křesle s kočičíma
chlupama a pije.
Kolik je v ní asi chlóru? Chlór je jedovatej a tak se voda má nechat na
chvíli odstavit. Ale ono je to už stejně jedno. Kočičí chlupy, křeslo,
byt, sklenice s chlórovou vodou, ovladač-televize: běží tam nabídka
fitness přístrojů.
Ivana má špek na břiše. Udělal se jí tam přes zimu. Zima dělá špeky.
Tam jsou krásný opálený lidi, a ona je bílá. Ivana je bílá, po zimě,
bílá a mrtvá. Leží na zemi a pochutnávaj si na ní červi a žížaly.
Napije se vody, polkne a ono to žbluňkne.
Hodiny tikaj. Venku jsou nad prvními květy první včely, všechno se žene do
světa, Ivana sedí a kouká před sebe.