A ruce má ten pán vrásčitý. Míjí strom, ten roste nahoru. Takový
kvítky támhle ze země, a pán veze sen a veze na zátop a kapsy
nacpaný-karty na večer, do hospody. A kůru má ten strom trhanou, sou voba
krásný životem, prošlý trním a zimama značený. A nad nima nebe surový
i chápavý-jak tichounce se klene. Sou spolu oni dva a zídky, brouci, okolo.
Sou odjakživa já a ty, takovej pán a kolemdokola: lidi co ho potkali a
zasáhli, nebo jen cestou míjeli. A znaj se co svět je na světě, rvou se,
ťukaj, utíkaj, maj se rádi, když se poznaji. Nejsme sami! jsme já a ty ve
všem na cestě: ten pán, strom a, skály, šmouhy, kola točivý, a cikán
před kárkou, havrani a lodyhy, haldářka co si odflusne, plevele když
vyženou zas na jaře, a oči, očí moc, hvězdy, když v noci koukám na
nebe. Jdem spolu já a ty, a hrajem si na světle, než zase usnem do
jednoho.