Ráno takhle sedim na bobku, a na chodníku si rozbaluju snídani. Čaj
z termosky do kalíšku, a rejžový chleby si mažu fazolovou pastou, nožem,
kterej sem měl sebou přibalenej, omotanej ubrouskama. Jim, křupe to,
v postranních ulicích je liduprázdno, sluníčko svítí slabě, stíny jsou
ještě dlouhý, je Praha, 7 hodin, je mi dobře, při pikniku. Na protějším
chodníku, blíží se zprava člověk-bezdomovec. Vleče kárku, díogenés.
Když je na mý úrovni, zastaví se, prdne si: prd. A potom ještě:
pvrlrlrvrl, no tak to se jednoznačně posral. Zakusuju rejžovej chlebíček,
paprsek mi svítí do oka pravýho, bezdomovec na mě koukne a řekne:” jo”.
Ranní siesta. On pokračuje, prohlídne zběžně popelnice před tim
panelákem vlevo, a mizí za rohem. Já dopiju šálek, a du se vykadit do
parku, na svý místo.

Ahoj, hud 🙂