včera na vernisáži stařičká pani seděla na vozíku, mladá jí
tlačila. projely místnostma, zastavily se před dvěma vobrazama na stěně
osvětlený. zrovna tam taky stojim, prohlížim si ty zcuchaný černý
postavy, jdou si vstříc bílym prázdnem. To neznáš viď? ona mlčí, trochu
se pousměje, je zapadlá do vozíku, kostičky a kůže. Může jí bejt tak
devadesát let. lidi korzujou, procházej před ní, za ní, nemrkne okem, je to
jitka válová a kouká na svuj vlastní vobraz. Tahle věchýtka kůžička
namalovala tenhle zběsilej výjev loni, v roce 2009. tyjo

mějte se! hud.