sou závěje a rantly ze sněhu až do pasu. nozdry se slepujou mrazem a
stopař je kluk s fousama řidkejma a bez rukavic v noci. stopuje na silnici
jdoucí lesem, 8 kiláků mu zbejvá domu, je noc a třeskutej mráz, to je
čuňárna. po tom, co vyjde z lesa bude rovinka, tam to fučí jak na Sibiři,
stromy sou tam řidký a rozhled daleko do krajiny za patníkama. pak sou
zatáčky a po nich ta, doprdele, po nich ta šílená hlavní, kde si to hasej
všichni jak magoři, to pude příkopem v půlmetrovym sněhu, aby ho někdo
nesundal, víš kolik je tam křížků se svíčkama? teď kolem Vánoc tam
svítěj světýlka jak kytičky ve sněhu. no to přece nemůže bejt. pane
bože, ať dojedu živej a zdravej a v pořádku , jinak ať rači nejedu. ale
ať se to splní hned, ať jedu, prosim tyjo.

sme ho vzali my. sme noční autobus, co si to šine. řídí ukrajinec
s pletenou čapkou, netopíme, šetříme naftu. ploužíme se mezi zhasnutejma
vesnicema. řidič bere lidi za prachy do kapsy. dyž sem nastupoval já, jeden
schůdek, druhej schůdek, vopucovat boty, Studeněves! voko na mě z pod
čepice vyvalil, a vodsypal mi zpátky všechny drobný, co byly nad dvacku
z toho, co sem mu podával. v tu chvíli byla dohoda jasná. sleva, žádnej
lístek, jedem. kdo z nás není chudej? V tomhle nočnim spoji přes zavátý
vesnice je nás vcelku 5. Myslim, že asi všichni jedem na takovouhle ňákou
tichou smlouvu, černý pasažéři a ukrajinskej převozník.

Stopnul si autobus. brzdíme a přibejvá k nám šestej učeň. promrzlej,
dává pětku, čapkatej pětku bere, zavře pokladnu, zhasne, a je vyřízeno,
neni co řešit. stopař je zachráněnej a autobus se plouží kolem křížků
se svíčkama, jak kytičkama ve sněhu.

mějte se pěkně, hud.