No, a teď co mám dělat?
Nemůžu si sednout, tak jsem opřen o opěradla, napůl v tváři zkřiven,
neb na pravé zadní polovině mi vykvetl urputný uherný bojovník o své
místo na Slunci a říkám si všelicos…
…a mezitím všeličem je třeba vzpomínka na něco, co snad ani nebylo.
Z čeho zbyl jen pocit, že ať se děje, co se děje, Bůh, nebo koloběh
života, nebo jak se takový to „pořád všechno dokola“ jmenuje, tak na to
ukazuje prstem a řiká si „Cha cha chá, máš pravdu, na tomhle vážně
záleží“ a směje se ještě víc, protože si sami ze sebe jenom děláme
legraci…
…díky za Kaštan, to jsme si vážně všichni užili světa. Mějte se hezky
a ničeho se nebojte.
Ahoj, Slf