dej mi ruku.
dal sem ji ruku.
ty se vozenis ve 29, budes mit deti, jedno bude nemocny, jo, ale jo, bude to
v poradku.
zrovna sem koukal na postizenyho kluka, jak mu tlaci vozejcek nejaka
pecovatelka, svitilo slunicko, je jaro, usmival se
takze postizeny nebude?
ne, bude to dobry.
dobry.
nemas cigaro?
ne , taky bych si dal.
v duchu si rikam, ze si pudu koupit cigara. potom. neni to zdravi a asi je to
dukaz slabosti, ale je tak pekne, prichazi jaro, je 2. brezna, koupim si
cigara, a jedno si krasne zapalim a vychutnam.
ses mimo, všichni si myslej ze zvanim.
ne, myslel sem na to jak si koupim cigara. potom.
sme na lavicce, ona smrdi a je ji kolem sedesati, ale taky je dost mozny ze ji
je 40 a vypada takle zbedovane. ma sustakovku a leginy a hucule a sponku ve
vlasech. myslim, ze vestit neumi.
a umres v devadesati trech. v leze. vestim i sobe, a ja budu nesmrtelna,
vodveze me svetelnej strelec do nebe.
jo?
vidim to
no, to ja pudu teda asi normalni cestou co?
do hliny. nedavej se palit. z takovejch sou potom ty…
co z nich je
neni to dobry
dyt jo, me to taky pride divny, bejt spalenej v tisici stupnich.
hele život se s tebou nemazli
vim no, ikdyz ja se mam dobre si myslim
me si vodveze svetelnej rytir, a taky se budu mit dobre, ne jako ty svine.
koukej na ne.
na koho?
myslej, ze je nevidim a jardu v noci zmlatili, ma modriny přes cely zada.
svine. jarda je muj partner vis, ale promin, jasny, ne tebe to nezajima.
jo, v pohode, je to zajimavy
pff, bych si dala to cigaro
ty jo, jak je to jaro, najednou vsude chodej pekny holky. jak dyby zhezkly teme
jarnima paprskama.
a ja pritahuju takovyhle typy. a umru v 93 v leze.
musim jit pani, diky za vestbu.
mavla rukou, je zlita.
du, vzdaluju se, jeste dal, ona tam sedi a ma zaklonenou hlavu, ruzovou
sustakovku. jarni slunce ji hreje oblicej, zavreny vicka.
kdybych nemusel do kanclu, sel bych proste furt rovne, furt rovne a jenom bych
se koukal a nasaval vjemy. jak vznikaj mezi predmetama v pohybu ruzny
vzdalenosti a ruzny uhly.
no taky kdo jinej te oslovi, nez nakej takovej pripad. Byznysmen si k tobe na
lavicku neprisedne, aby ti ukazal, jak mu pekne rostou grafy.
doslo mi, ze profi nemůže nikdy vypadat nic prirozene lidskyho. uz sme tak
zdegenerovany, ze nam profi pride jenom to, co je stylizovany a prehnany.
v televizi vypadaj všichni jak z plastu a je to profi.
pak se tam objevi nejakej sveraz, v normálních hadrech a s normalnim vyrazem
a hned to vypada, ze ma jeste co delat, aby se dostal na uroven.
Fakt uz sme zblblý.
dej mi ruku
sam sobe sem dal ruku a cuch sem si k ni.
chtelo by to to cigaro, uz zase filozofuju, to je sileny, ani na chvilku nejsem
schopnej vypnout mozek a ty jeho zvasty.
cervenej panacek.
a
a
a
zelenej panacek, du, pozor v levo kocarek, trrr, mesenzr na kole, duchodkyne,
byznysmen, s taskou plnou grafu. „heeeej, naramne mi rostou grafyyyy“ vola
na me, zatímco sme si vymenili strany prechodu, a jeho grafy leti z tasky
k nebi
a svetelnej rytir si je stastne prohlizi
a nese si je s sebou do raje
místo lavickovy pani.