Sedím před kompem. Pracuju. Píši emaily – to je moje práce. Už
nebuduju ideál dělníka intelektuála umělce, jako ten kovář, co bušil
svlečenej do půl těla na kladenskejch dvorcích. Buduju ideál sedavce,
maskota perfektsvěta.
Dneska poslouchám slampoetrysty z youtube a při tom pracuji. Hovno.
A přemýšlím při tom nad písničkama. Pracuji a při tom se snažím,
zároveň – v týž čas – budovat ideál dělníka intelektuála umělce
v představách a vzpomínkách. Kopu žumpu s Olegem u Ivoše. A chodim na
rajskou do nejvypajzlova­nějších hostinců a svačim Madeland, 5 rohlíků,
jahodovej kefír a bráník v Lidlu. Hovno.
Šimone, ne nesere, já vim, že ty prachy potřebuju, ale tybrďo, kdyby to
šlo hudbou, to bych chtěl! A kdo ne, jasně.
Tak píšu tenhle protest a při tom posílám emaily na adresu toppneumatiky@seznam.cz.
Dobrý den paní Havlátková, nechcete poslat raději písničkový text než
banner 400 na 400 pixelů a href target _blank strong strong. ? Krásný den,
Jan Unger – hrdina počítačový hry.
Nemel blbosti jenik, co si stěžuješ? Si nestěžuju, stěžuješ!
Nestěžuju, ukájim se emopsanim . Seš úchyl! Nestěžuju. Úchyle! Jenik
trablik. Všechno zlý viď chudáčku muj malej. Ufňukánku.
Paní Havlátková píše: Jasně pane hrdino pošlete raděj texty a mptrojky,
já na to tady taky seru.
Supr, tak posílám. Jan Unger – inspirován BB, posílen multivitaminem
Orange, syn matky Věry, otce Jindřicha, kompožer, googlejed, ale plnej
energie. A dobijeme svět, já jim ukážu. Uděláme nový písničky a sednou
si na zadek. zadek.