jdu pěšinou, rozbředlym lesnim sněhem, z pod krusty, co je na
rybníčku, čouhá nákupní košík, kolečkama k nebi. košík a holina a
lahev od jaru. šlapu mokrým sněhem, taje to, co večer nasněžilo a jak jdu,
blíží se ke mně tim předměstkym kladenskym lesem zpěv muezína
z minaretu. to asi na sletišti je nějakej arabskej den řikám si. je
arabskej den a na podiu tančej v sukýnkách kolem vztyčující se kobry,
3 jediný diváci seděj na tribůně, pijou grog a myslej na to, že zejtra je
pondělí a už zas musej do práce. je neděle, arabskej den.
Ale není to tak. jak jdu lesem, mezi stromama stojí chlap s hlavou
zakloněnou a zpívá. zpívá ze všech sil už několik minut. svolává duchy
lesa k rozhovoru. má béžovou bundu až ke kolenum, vidim ho z dálky,
v rybníčku je košík ze supermarketu, na sletišti je úplně prázdno a
chlap pořád opakuje tu cikánskomuslimskou lesní mantru.
Les mě vysadil v místě, kde bývalo úplně původní starý centrum. dneska
je to okraj, od kterýho město uteklo,
přívěsek ocásek dorostlej už ze tří stran špinavym příměstskym lesem.
domky jsou tu nižší, mají na sebe nasedlý vrata do dvora, a přes dvůr
chlívky a maštale. bývalo. uprostřed návsi je kaple s hvězdičkama na
stropě, na rohu hospoda se zabedněnejma oknama a sokolovna s velkym S ve
štítě. Tohle je začátek, tady 500 metrů vod hlavního tahu, vod
panelákovýho sídláku a kladenských mrakodrapů.
Stáčím se už novějšíma ulicema, už slyšim auta od silnice a v tom jde
proti mně. v bundě po kolena lesní mystik, hýkal, přízrak. je mentálně
postiženej, kmitá nepřiměřeně zápěstim, kýve hlavou a mluví si pro
sebe. plaše mě mine. vrací se z hovorů s bůhvíčímisi nebesy, ťapká
nazpět do postiženýho světa ze svý nadpřirozený mise. spojil se, předal
svojí nutkavou zprávu, naplnil nutný poslání génia ve svým roztěkanym
těle a kličkuje zpátky do úkrytu. Na okně domku vedle mě je zevnitř
vylepená cedulka s nápisem:

někdo mi urval zvonek
jestli přicházíte v dobrym, klepejte
když neuslyšim, volejte tel. 608 529 378
ale nemůžu volat zpátky, nemám na kredit
po 11 nevolejte, spim

a pod touhle zprávou je přilípnutá ještě jedna:

exekutoři mi vzali co mohli
pokud máte něco, co nepotřebujete
volejte tel. 608 529 378
díky

Míjim ten domek, zpívám si cikánskoarabskou lesní písničku a vezu
nákupní košík, abych si vrátil pětikorunu co je tam zastrčená,
rozhlídnout, hlavní silnice.

mějte se dobře!
hud.