polsko je velké a placaté jako palačinka. lidé tam na nás byli náramně
hodní, hostili nás, koncert se povedl, stejně jako ty předchozí, v Brně,
Ostravě, Opavě. Mezi nima, když jsme zrovna neseděli v autě, jsme hráli
fotbal v parku, hnali se, spotili se, spálili se, koupali se v ledovym
rybníce, procházeli po městě, jedli valašskou kyselicu, jedli nedodělaný
kuře po hodinovym čekání, nervózně sháněli klíčky od záchodů,
začali mluvit kratkymi zobaky, učili se polský fráze, ahoj jak se jmenuješ?
já se jmenuji Josef a jsem z Francie, vymejšleli si příběhy, kdy každej
řekl jedno slovo a další navázal, pili polský lahvový pivo, který je ve
větší lahvi a tak to vypadá, že jste se zmenšili, byl s náma karel a
všechny koncerty zvučil, karel uváděl každou cestu proslovem, karel kopl
míč na střechu benzínky a tak jsme koupili novej, chodili sme bosí, chodili
sme obutí, spali na hotelu.
Teď sedim doma po 5 dnech cest, po 12 hodinový jízdě autem z Varšavy a
píšu počítač. Zatímco jsem tu nebyl, přiletěli rorýsi. po půl roce se
vrátili o den přede mnou. rozkvetla sakura pod balkónem a smrku rašej
světlý výhonky. česko je malé, hrbolaté a veselé. polska kocha
rumcajsa

mějte se dobře, hud.