probudil jsem se. kolem a na mě uloženo tisíce listů, který ještě než
jsem usnul byly pevně spojený se dřevěnym tělem. listy, vlasy, mléčný
zuby. a šupiny a hadí kůže – kusy živýho, který se oddělily a ocitly
tak v neurčitym světě, na cestě mezi dvěma těly, někde v nedefinovanym
prostoru mezi bytostí, jíž byly součástí a bytostí, kterou jednou
nadotujou živinama, a tak budou i její součástí. Oni – shluky živin,
prvků, molekul – list, kůra, nehet. už nežijou, ještě nežijou.
odhrabal jsem se, po krk celý zasypaný žlutým listím, jak ježek, jak
dýchající pohřbený, a vstal jsem a odešel. ty úvahy se uděly s prvním
otevřením očí, namířeným na polonahou větev, s listem letícím proti
šmurný obloze. listy, oči.