Neni to uplně tak, že se při volbě prezidenta rozhoduju mezi volbou
srdcem a volbou rozumem. Oba kandidáti, o kterých uvažuju, jak Karel
Schwarzenberg, tak Táňa Fischerová, jsou pro mě jistym pokračovánim
směru, kterej ztělesňoval Václav Havel. Z obou cejtim to, co je pro mě
zásadní: jsou mi sympatický. Jako lidi. Jsou mi milí, čiší z nich na mě
lidskost, pozitivní energie.

Mám pocit, že jsme se odnaučili řídit se intuitivně, jakymsi primárnim
zrakem, základnim pocitem. Namísto toho řešíme vsugerovaný „povrchní“
témata. Podléháme snadno síle manipulátorů, který stáčej naši
pozornost jinam, než by přirozeně směřovala. I v tomhle případě se to
projevuje. Necháváme se ovlivnit mediema a zavléct se do boje PR vizitek
jednotlivejch kandidátů, necháváme se zatáhnout do hry o důležitosti
něčeho úplně jinýho, než je pro většinu z nás skutečně bytostně
důležitý.

Věřim, že prezident krom všech politických, ústavních povinností je
v první řadě hlavně autoritou. Morální autoritou. Někým, ke komu přeci
jen celá země nějakým způsobem vzhlíží, nebo aspoň jeho přítomnost
cítí, vnímá. Že prostě „z hradu“ cosi sálá a ovlivňuje nás.
Může ovlivňovat. Myslim si, že se to dělo i za éry Václava Klause, i on
je toho důkazem, bohužel s negativním výsledkem…

Kvůli tomuhle vlivu prezidenta, jakožto energie, nějakýho zastřešení
nás, naší země, je pro mě hlavní, ne jak by se postavil k tomu a tomu
zákonu, jak by postupoval tehdy a tehdy, kdyby a kdyby, ale jakej je to
člověk! Co z něj vyzařuje! Jestli bych si s nim rád pokecal, jestli
kdybych byl součástí kmene, bych si ho zvolil za svýho vůdce, stařešinu,
šamana.

Chtěl bych prezidenta, kterej na nás bude mít svou podstatou „dobrej
vliv“. Kterej nás stmelí hlubšíma hodnotama, než jen vymezenim se proti
tomu a tomu. Pro kterýho neni na prvnim místě moc! Chtěl bych náčelníka,
pro kterýho je hlavní lidskost, pocit sounáležitosti s ostatníma,
s přírodou. Pro kterýho je důležitá kreativita, komunikace a vnímání
odlišných názorů, skromnost, smysl pro humor. Moudrýho člověka, kterej
chápe život v hlubších souvislostech. Kterej nevidí ve všem jen
ekonomiku, kterýho neovládá ego. Chci filosofa, chci někoho, kdo vnímá
důležitost kultury a umění. Tim byl pro mě jednoznačně (přes všechno,
co mu kdo vyčítá a s čím se dá i třeba souhlasit) Václav Havel. To
všechno vyčítaný je totiž maličkost. Bohužel prostě máme nějak
v povaze ty maličkosti, malichernosti vidět a nechat je, aby přehlušili to
mnohem důležitější.

Snad každej v týhle zemi už delší dobu říká, že to chce změnu. Že
tohle musí skončit. Tak jak proboha někdo může volit Zemana nebo Fischera.
Jakou změnu propána tihle dva zosobňujou? To je přece totální
pokračování, setrvačnost všech starejch hodnost, struktur. Pokračování
„klasickejch politiků“. Oba dva jsou v tom základnim uplně stejní. Nic
se nezmění. A to ani nemluvě o konkrétních vazbách na předešlý
režimy a systémy a podílení se na tom, v jakym stavu naše země je, jak po
stránce ekonomický, tak po stránce duchovní.

Dalajláma prý řekl, že obrodu světa způsobí žena ze západu. Mně by
se moc líbilo, kdyby naší prezidentkou byla ženská. Táňa Fischerová je
pro mě ztělesněnim opravdový změny, ne změny jakožto zprofanovaný PR
fráze, ale změny skutečný! Přichází s hodnotama, který jsou pro naší
politiku úplně nový. Úplně nový, ačkoli pro nás lidi vůbec nový
nejsou. Proč se furt smiřujem s tim, že ti nahoře sou prostě divný…je
to tak a tak to bejt asi musí…a vono, kdo jinej by do tý politiky lez…a
tak se to prostě dělá atd. Věříme, že politik musí bejt apriori divnej
patron. Ale neni to tak, nemusí to tak bejt! Můžou tam bejt skvělý lidi,
můžou tam bejt ty indiánský náčelníci a stařešinové. Jenom musíme
odmítnout to, v čem už jsme tak zažraní. Na co jsme si tak zvykli.
Přestat tomu věřit.

Ještě nejsem pevně rozhodnutej. I Karel je pro mě dobrá volba. Věřim
mu. Všechno pozitivní o čem jsem vejš psal, můžu stáhnout i na něj.
Menší měrou, ale jo. Je to noblesní, skromnej člověk, s ideálama, jasnou
vizí a hrdou minulostí. Se smyslem pro humor a nadhledem. A má občas
červený ponožky a to je taky důležitý. Nebude pro mě případně jen
volbou menšího zla, abych zabránil volbě Zemanofischera. Neni to uplně tak,
že se rozhoduju mezi volbou srdcem a volbou rozumem. Ač v jeho případě by
se to klonilo víc k tomu rozumu. Když to bude on, taky budu mít radost. Co,
budu šťastnej.

Jsem hrdě pravdoláskovcem. Hrdě naivní a věřim, že to dobře dopadne!
Věřim tomu. Vyhrajou to ty hodný nad těma zlejma. Přeju všem
dobrou volbu!

hud. pud