už tě nebaví vstávat, každý ráno před stejný zdi
už tě nebaví bejt jak, lopatka v nudnym stroji
stejný tmy a stejný voči z hlavy
stejný dny, jak dlaždičky do podlahy

už tě nebaví vídat, každej večer stejný herce
už tě nebaví bejt jak figurka vod orloje
fláknout s tim a vodjet co nejdál to jde
třísknout s tim a jet kam si tě to zve

co nejdál, co nejdál nic si nevzít a zmizet pryč
silnicí přes most a pak dál za město a za jiný město v jiný zemi
a ještě dál za tuhletu planetu
ještě dál, do chřtánu bludnýho kosmu

frčíš a přes všechny dráhy stojíš zase u svýho domu
otvíráš dveře a zuješ boty, obejmeš svoji ženu
je to tak, a tak to bude dobrý
je to tak – všechno bude dobrý