Ať

Se rozkecám, jo? Protože osud týhle písničky je fakt složitej! Její základ pochází z pacovskýho soustředění z jara 2015. Vznikla tam daleko pomalejší, hodně zasněná improvizace, která se nám všem dost líbila. Byla to jedna z ústředních melodií toho soustředění.
Já jsem si ji doma zpracoval, přidal k ní refrén, udělal z toho písničku. A tim jsem jí paradoxně odsoudil téměř k zániku, protože bejvá zvykem, že písnička, která se po soustředění zpracuje jako první, většinou vytvoří takovej most mezi deskama, odehraje roli takovýho pokusnýho králíka a převozníka a až ty další se plně vybarvěj a spojej v novou desku.

Druhá obtíž pro ”Ať” bylo moje psaní textu. Nemohl jsem na to zaboha přijít. Odešel jsem mezi tim z dlouholetýho vztahu a věděl jsem, že právě do týhle písničky chci vsadit o tom rozchodu všechno, celou tu zkušenost, omluvu, vysvětlení, přání, smutek, naději, všechno. A to vůbec nešlo. Bylo to tou dobou příliš čerstvý a já psal strašný bláboly patetický. Nemohli jsme “Ať” kvůli tomu hrát a ležela u ledu.

Když uplynul potřebnej čas, já to konečně napsal a cejtil, že to je ono, ne všem klukum se to líbilo. Někdo se ve vztazích nechtěl šťourat, někdo nechtěl dělat smutný věci, někomu vadili zdrobněliny. Mně to ale fungovalo, zdrobněliny tam maj svuj význam a v tom textu je ve zkratce řečený všechno, co jsem říct potřeboval.

V Madridu jsme jí nahráli, Jonatánovi se moc líbil právě text, ale nakonec se Ať na Jiskřící přece jen stejně nedostala. I kvůli tomu, že koncept desky je jinej, její téma je jakoby časově za touhle písničkou.

Když jsme si řekli, že vydáme EP, kde budou písničky, který se na Jiskřící nevešly, zkusili jsme s Ať ještě něco udělat, protože jsme cejtili, že je v ní potenciál. Znovu jsme ji nacvičili, v rychlejšim tempu, zjednodušili jsme aranži i strukturu a znovu ji u Ondry Ježka nahráli. Chytilo to jinou atmosféru, míň tesknou. Což je myslim skvělý. Ten text tak vyznívá s větší lehkostí, nadhledem, s odstupem. Neni to tak zatěžkaný.

Když už byl hotovej mix, kterej se nám všem líbil (Jonatán s Ondrou to udělali čistý, lehký), tak mě tam přesto pořád něco štvalo. A došlo mi, že je to muj zpěv, kterej zpívá ten ženskej part. (Původní idea totiž byla, že si to zazpívám z obou stran, že to bude muj vnitřní rozhovor, moje schizofrenie, moje vnitřní rodinná konstelace). A tak jsem na poslední chvíli řekl mý ženě Báře, jestli by to nezkusila ona. Zkusila. Dohrála svuj zpěv do už hotovýho mixu a Ondra jím pak nahradil ten vysokej muj. A tim písnička chytla daleko větší lehkost a myslim, že je díky tomu platnější a pochopitelnější. A rodinná konstelace je to absolutně… Zpíváme to oba. Za ostatní i pro ně.

Je to písnička psaná za všechny ty, který znaj, jaký je to odejít od někoho, koho máte rádi, protože cejtíte, že váš život je dál napsanej nějak jinak. A je to písnička psaná všem, který takhle někdo opustil.