dveře na balkón, venku vlevo vrcholek javoru už je uplně rudej podzimem,
v toustovači se dělaj tousty, po chodníku pod stromama prochází pani
v kostýmku, v podpadkovejch botech a klape do rytmu. o pár balkónů vedle
pán si dává cigáro a jeho spolubydlící pes kouká dolu z toho svýho
nadzemního výběhu, výběžku, stojí na čtyřech vedle dvou nohou svýho
kouřícího pána, stejně jako já kouká na tu klapající pani, dohromady je
nás tu deset nohou a je pozdní večer, podzimní den, večerní zve mě někam
ven, klapot ženskejch bot.
vzduch je chladnej, štiplavej až je to příjemný. dole zaparkuje auto a
mladej manželskej pár začne vykládat z kufru kufry. tousty se připalujou,
připalujou se tousty! ty vole, to sem se zas zasnil. vyndat, vypnout,
pokračovat. kde jsem skončil? klap, klap, klap, kufry, chlad a někde
z protější ulice vod školky se začne ozývat štěkot jinýho psa, jeho
pravidelný haf haf se zapasuje do podpatků a je z toho beat: haf klap, haf
klap, haf klap. a pak začne do toho beatboxovýho psa i ten pes z výběžku
a je to komplet: noise!
dneska jsem běžel po kolejích, dneska jsem koukal na uplně nejposlednější
světlo dopadající na zeď nemocnice, až už vůbec nebylo poznat, jestli to
ještě jsou paprsky, nebo už ne. dneska jsem koukal na dno řeky.

a chvilka poesie: před pár dněma, když přišla další zpráva vo
zabití jednoho ze zajatců islámskejch radikálů, četl jsem vo tom ten
článek a bylo mi z toho zle a smutno a zas znovu mě to překvapilo, a
najednou v tom článku koukám: video! No ty vole, tak to tam jako bude
vidět, jak mu chudákovi uřízne hlavu jo? to snad ne! po chvíli váhání
jsem na to kliknul, abych zjistil, co je jako normalní ukazovat lidem, s tim,
že to případně okamžitě vypnu, protože to fakt vidět nechci. No ale
jakej byl šok, když po odhodlávání se kliknout na play, nekliknout, jsem se
teda odhodlal, kliknul a …začla reklama na nějakou banku.
Cože? tak to mě dostalo. vypnul sem to hned, a přišlo mi to v tu chvíli
snad ještě děsivější než to, co jsem vidět nechtěl. tak teď nevim,
která z těch kultur je teda šílenější, jestli ta, co řeže hlavy
zajatcum, nebo ta, co si povolí hodit před takový video napohodu ještě
reklamu, co si umožňuje dělat na takovym videu byznis. God’s Away On
Business, bussines, cho. zastyděl jsem se. co asi na to řikaj příbuzný toho
zabitýho? šílenost.

no a teď, druhá část příběhu, včera v rádiovym rozhovoru: řekl
jsem, že náš manažer, když se dozvěděl, jak se bude jmenovat naše nová
deska, povídá: no to ste se posrali, tomu budou všichni řikat následuj
kokota. No a jak jsem vypustil z pusy to „posrali“ a pak hned v závěsu
„kokota“, tak byl v rádiu voheň na střeše, že to nejde, že takový
slova nemůžu ve státnim médiu řikat. Jasný já to chápu, rozhovor se
zrnim poslouchaj děti, uslyšej slovo kokot a budou řikat mamí!, co je to
kokot? a svýmu plyšákovi začnou řikat: „smě nasral kokote, jako zrní
svýho manažera!“
ne, ale já to fakt chápu. neni potřeba mluvit sprostě, vo tom žádná, ale
když se na to člověk podívá v kontextu tý reklamy na banku před videem,
kde se někdo chystá někomu uříznout hlavu.. hnusnej islámista jednomu
z tý naší vyspělý civilizace.. vyvolává to otázky.. jaký mantinely
jsme si postavili a co jsme si povolili? je pro děti horší sex před desátou
v televizi, nebo násilí před desátou v televizi? je horší tráva, nebo
hrací automaty? sprostý slova, nebo reklama před videem s něčim utrpenim?
a tak dál.. no. chtěl jsem původně psát jenom vo podpadcích a prvnim
podzimnim dni, ale ňák to muselo ze mě ven..
brou noc plyšáci 🙂