cejtíš na tváři hebký dotknutí
schoulíš se a spíš
stojíš v noci mezi větvema nějakýho stromu
vzduch je chladnej
zakloníš hlavu
a koukáš na bílý třešňový květy,
který se nad tebou klenou a chvějou
tyjo, jsou tak krásný!
křehký plátýnka, mladičký vesmírky vysvlečený do tmy uplně
napospas
bezbranný miniaturní říše
zvedneš ruku, dotkneš se jich lidskýma prstama
horko a bílo
pozoruješ je
jenom ty a strom
je celej svět
vzbudíš se

příští noc
hebký heboučký mávnutí na tváři
stočíš se a usínáš
a stojíš zase pod třešní
jenom vy, nikdo jinej
„jste tu?“
„jsme!“
hedvábný chvějící se branky kamsi
a jima ven vychází vůně a sotva slyšitelná hudba
už jenom pár vteřin
„..dítě!“

pak vůně zesílí a odněkud zafouká
zafouká a poryv větru jen o trochu silnější, než tvůj dech
naráz oddělí všechny ty vesmírky, baletky od větví
rázem stařičký
vznesou se, letěj
snášej se ze stromu
kolem tebe v uplnym tichu
slzy a bílo
rozednívá se

už tu nestojíš
vzbudila ses
plátýnka vyhaslejch tělíček, zaniklejch říší
ležej na zemi v nekonečnejch ornamentech
už tu nestojíš
holubi proletěj kolem holýho stromu

ale vůně, která vyšla těma hedvábnýma otvorama,
ve chvíli, kdys tam s nima byla a vidělas je
ta vůně letí pryč, míchá se se vzduchem
a její částečky, stejně jako částečky ostatních vůní z ostatních
stromů jinejch snů, jinejch dětí
vnikaj do nosů a těl lidí
do jejich rukou a pohybů
aniž o tom ráno
kdo ví

je to tajemství

(při Arvo Pärt: Spiegel Im Spiegel: https://www.youtube.com/watch?…)